Invertory s ECC82

Nejčatějším typem elektronky ve fázových invertorech je ECC83 (12AX7), ECC81 (12AT7) nebo ECC85 (6AQ8); elektronka ECC82 (12AU7) se v nich používá méně. Některá zapojení s touto elektronkou jsou probrána v následujícím článku.

1. Invertor s přídavnou elektronkou

V tomto zapojení je jedna z koncových elektronek (V4) buzena z anody elektronky V1; z ní se přes dělič odebírá i napětí pro elektronku V2, která ho zesílí a invertuje. V ideálním případě je tedy napětí na mřížce elektronky V3 stejně veliké jako na mřížce elektronky V4, ale s opačnou fází.

Nevýhodou invertoru je, že souměrnost výstupních napětí závisí na  poměru rezistorů R3 a R4 (pro přesné nastavení by měla být část odporu R4 proměnná) a poruší se stárnutím nebo výměnou elektronek. Invertor tedy vyžaduje pravidelnou kontrolu. Určitou nevýhodou je také, že v cestě signálu pro elektronku V3 je o jeden RC článek více.   

V1, V2= ECC82, 12AU7

R1  100  220  kΩ
R2  1000  680  Ω
R3  220  220  kΩ
R4  33  33  kΩ
Zesílení *  12,2  10,9   -
Max. výstupní napětí**   110  120   V
Pokles zisku na 50Hz***  -0,33  -0,15  dB
Pokles zisku na 30kHz***  -0,66  -1,25  dB

Poznámky: *  při kmitočtu 1kHz; ** efektivní hodnota výstupního napětí mezi mřížkami koncových elektronek při kmitočtu 1kHz a THD=5%; *** vzhledem ke kmitočtu 1kHz.    

2. Invertor s rozdělenou zátěží   

Fázový invertor tohoto typu má v anodě i katodě zapojené shodné odpory. Protože jimi prochází stejný proud (invertor pracuje bez mřížkového proudu), vznikne na nich stejné napětí, které má opačnou fázi.  

Nevýhodou zapojení jsou rozdílné výstupní odpory anodového a katodového obvodu, z toho plyne i rozdílná kmitočtová závislost každého z výstupních napětí. Proto se někdy do série s výstupem z katody zapojuje odpor (ve schematu označen červeně) o hodnotě ≈R4, nebo se paralelně k R4 připojí kondenzátor o kapacitě desítek až stovek pikofaradů. Pro správnou funkci je důležitá i shodnost mřížkových odporů koncových elektronek (R6, R7).

Kondenzátor 50μF v katodě elektronky V2 může odpadnou. Zesílení se zmenší o 5÷6% a kmitočtová  charakteristika se poněkud zlepší. Symetrie na nízkých kmitočtech je lepší, ale u vysokých horší než u původního zapojení; maximální výstupní napětí je stejné. 

V1, V2 = ECC82, 12AU7

R1  100  220
R2, R5  2,2  6,8
R3, R4  47  100
Zesílení *  12,1  10,4  -
Max. výstupní napětí**   80  75  V
Pokles zisku na 50Hz***  -0,7  -0,25  dB
Pokles zisku na 30kHz***  -0,85  -2,0  dB

Poznámky: *  při kmitočtu 1kHz; ** efektivní hodnota výstupního napětí mezi mřížkami koncových elektronek při kmitočtu 1kHz a THD=5%; *** vzhledem ke kmitočtu 1kHz. 

Protože katoda invertoru je na vysokém potenciálu, je možné předchozí elektronku navázat přímo, bez oddělovacího kondenzátoru, jak je vidět na následujícím obrázku: 

Zapojení je použitelné v rozsahu napájecího napětí 250÷350V, zesílení Uo/Ug1 je 11. Při napájecím napětí 350V je  efektivní hodnota výstupního napětí mezi mřížkami koncových elektronek 48V při THD=1%.  

3. Invertor s vazbou společným odporem v obvodu anody a katody   

Zapojení je kombinací invertoru s katodovou vazbou a invertoru s vazbou společným anodovým odporem. Symetrie je zlepšena tím, že se střídavé napětí ze společného odporu v anodách přivádí na řídicí mřížku elektronky V2.

Tento invertor dává menší výstupní napětí než dříve popsaná zapojení, ale odpory R1, R2 a mřížkové svodové odpory koncových elektronek mohou mít toleranci až ±20%, aniž to ovlivní symetrii výstupních napětí. Část R3 může být opět tvořena proměnným odporem. Invertor, jak je vidět z tabulky, funguje dobře i na kmitočtech nad akustickým pásmem.

V1, V2= ECC82, 12AU7

R1  47  100
R2  70  150
R3  10  22
R4  680  1500  Ω 
Zesílení *  11,4  11,0  -
Max. výstupní napětí**   65  60  V
Pokles zisku na 50Hz***  -0,55  -0,6 dB
Pokles zisku na 30kHz***   0  0 dB

Poznámky: *  při kmitočtu 1kHz; ** efektivní hodnota výstupního napětí mezi mřížkami koncových elektronek při kmitočtu 1kHz a THD=5%; *** vzhledem ke kmitočtu 1kHz.  

 


V článku byly použity informace z Brimar application report VAD/513.4.