Invertory s ECC82

Nejčatějším typem elektronky ve fázových invertorech je ECC83 (12AX7), ECC81 (12AT7) nebo ECC85 (6AQ8); elektronka ECC82 (12AU7) se v nich používá méně. Některá zapojení s touto elektronkou jsou probrána v následujícím článku.

1. Invertor s přídavnou elektronkou

V tomto zapojení je jedna z koncových elektronek (V4) buzena z anody elektronky V1; z ní se přes dělič odebírá i napětí pro elektronku V2, která ho zesílí a invertuje. V ideálním případě je tedy napětí na mřížce elektronky V3 stejně veliké jako na mřížce elektronky V4, ale s opačnou fází.

Nevýhodou invertoru je, že souměrnost výstupních napětí závisí na  poměru rezistorů R3 a R4 (pro přesné nastavení by měla být část odporu R4 proměnná) a poruší se stárnutím nebo výměnou elektronek. Invertor tedy vyžaduje pravidelnou kontrolu. Určitou nevýhodou je také, že v cestě signálu pro elektronku V3 je o jeden RC článek více.   

V1, V2= ECC82, 12AU7

R1	100	220	kΩ
R2	1000	680	Ω
R3	220	220	kΩ
R4	33	33	kΩ
Zesílení *	12,2	10,9	-
Max. výstupní napětí**	110	120	V
Pokles zisku na 50Hz***	-0,33	-0,15	dB
Pokles zisku na 30kHz***	-0,66	-1,25	dB

Poznámky: *  při kmitočtu 1kHz; ** efektivní hodnota výstupního napětí mezi mřížkami koncových elektronek při kmitočtu 1kHz a THD=5%; *** vzhledem ke kmitočtu 1kHz.    

2. Invertor s rozdělenou zátěží   

Fázový invertor tohoto typu má v anodě i katodě zapojené shodné odpory. Protože jimi prochází stejný proud (invertor pracuje bez mřížkového proudu), vznikne na nich stejné napětí, které má opačnou fázi.  

Nevýhodou zapojení jsou rozdílné výstupní odpory anodového a katodového obvodu, z toho plyne i rozdílná kmitočtová závislost každého z výstupních napětí. Proto se někdy do série s výstupem z katody zapojuje odpor (ve schematu označen červeně) o hodnotě ≈R4, nebo se paralelně k R4 připojí kondenzátor o kapacitě desítek až stovek pikofaradů. Pro správnou funkci je důležitá i shodnost mřížkových odporů koncových elektronek (R6, R7).

Kondenzátor 50μF v katodě elektronky V2 může odpadnou. Zesílení se zmenší o 5÷6% a kmitočtová  charakteristika se poněkud zlepší. Symetrie na nízkých kmitočtech je lepší, ale u vysokých horší než u původního zapojení; maximální výstupní napětí je stejné. 

V1, V2 = ECC82, 12AU7

R1	100	220	kΩ
R2, R5	2,2	6,8	kΩ
R3, R4	47	100	kΩ
Zesílení *	12,1	10,4	-
Max. výstupní napětí**	80	75	V
Pokles zisku na 50Hz***	-0,7	-0,25	dB
Pokles zisku na 30kHz***	-0,85	-2,0	dB

Poznámky: *  při kmitočtu 1kHz; ** efektivní hodnota výstupního napětí mezi mřížkami koncových elektronek při kmitočtu 1kHz a THD=5%; *** vzhledem ke kmitočtu 1kHz. 

Protože katoda invertoru je na vysokém potenciálu, je možné předchozí elektronku navázat přímo, bez oddělovacího kondenzátoru, jak je vidět na následujícím obrázku: 

Zapojení je použitelné v rozsahu napájecího napětí 250÷350V, zesílení Uo/Ug1 je 11. Při napájecím napětí 350V je  efektivní hodnota výstupního napětí mezi mřížkami koncových elektronek 48V při THD=1%.  

3. Invertor s vazbou společným odporem v obvodu anody a katody   

Zapojení je kombinací invertoru s katodovou vazbou a invertoru s vazbou společným anodovým odporem. Symetrie je zlepšena tím, že se střídavé napětí ze společného odporu v anodách přivádí na řídicí mřížku elektronky V2.

Tento invertor dává menší výstupní napětí než dříve popsaná zapojení, ale odpory R1, R2 a mřížkové svodové odpory koncových elektronek mohou mít toleranci až ±20%, aniž to ovlivní symetrii výstupních napětí. Část R3 může být opět tvořena proměnným odporem. Invertor, jak je vidět z tabulky, funguje dobře i na kmitočtech nad akustickým pásmem.

V1, V2= ECC82, 12AU7

R1	47	100	kΩ
R2	70	150	kΩ
R3	10	22	kΩ
R4	680	1500	Ω
Zesílení *	11,4	11,0	-
Max. výstupní napětí**	65	60	V
Pokles zisku na 50Hz***	-0,55	-0,6	dB
Pokles zisku na 30kHz***	0	0	dB

Poznámky: *  při kmitočtu 1kHz; ** efektivní hodnota výstupního napětí mezi mřížkami koncových elektronek při kmitočtu 1kHz a THD=5%; *** vzhledem ke kmitočtu 1kHz.  

 

---

V článku byly použity informace z Brimar application report VAD/513.4.