Univerzální elektronka

Použít jeden typ elektronky k osazení celého přístroje není běžné. Z nouze se to dělalo v začátcích radiotechniky, kdy byl výběr typů omezený.  Jako další příklad mohou posloužit německé vojenské radiostanice a přístroje z doby druhé světové války, které byly v některých případech osazeny například pouze elektronkou RV12P2000 nebo RV2P800. Výhodou byla jednodušší údržba a opravy takových přístrojů, zejména v polních podmínkách, nevýhodou to, že pro některé obvody byla elektronka méně vhodná.   

Po válce přišel s podobnou myšlenkou John Sargrove. Sestavil automatickou linku na výrobu elektronických přístrojů, která se nazývala ECME (Electronic Circuit Making Equipment). Do stroje se vložila deska, vylisovaná z bakelitu, v níž byly drážky, spirály a prohlubně, které po našopování zinkem a přebroušení vytvořily spoje, cívky a kondenzátory. Na stejné desce se  vytvořily i kondenzátory vyšších kapacit, odpory, potenciometry, přepínače atd..  Průchod jedné desky strojem trval 20 vteřin, před koncem výrobního procesu se deska automaticky zkontrolovala. Pro obsluhu celé linky stačili 2-3 lidé, další byli třeba k osazení desek elektronkami (objímky pro ně byly do desky osazeny a zapájeny také ve stroji) a k montáži. Další snížení výrobní ceny chtěl vynálezce dosáhnout elektronkou, kterou by bylo možné v přijímači použít na všech pozicích. Elektronku podle jeho návrhu vyráběla firma Tungsram a dostala označení UA-55.

UA-55 je dvojitá svazková tetroda se společnou katodou. Žhavení je 55V/100mA, anodové napětí stačí pouze 90V. Oba systémy jsou navzájem důkladně odstíněny; stínění a destičky, které nahrazují hradicí mřížku, jsou spojeny s katodou. Elektronka je celoskleněná a má speciální devítikolíkovou patici. Rozteč kolíků je stejná jako u patice magnoval, kolíky jsou ale slabší a kratší. Mřížky jsou ploché, jak je dobře vidět na obrázku. 

Obr.1: Řez elektronkou UA-55

Univerzální použitelnosti elektronky se dosáhlo různým spojením elektrod a změnou napětí stínicí mřížky. 

Jeden systém elektronky při napětí 90V na stínicí mřížce a anodě můžeme použít jako malou koncovou tetrodu s výstupním výkonem 0,5W a strmostí 3,5mA/V. Spojíme-li oba systémy paralelně, má tato koncová tetroda strmost 7mA/V a dává střídavý výkon 1W.  Spojením stínicí mřížky s anodou získáme strmou triodu s μ=10, použitelnou jako oscilátor nebo nízkofrekvenční zesilovač. Spojením řídicí a stínicí mřížky dostaneme triodu s vysokým zesilovacím činitelem, vhodnou pro dvoučinné zesilovače ve třídě B2. 

Zmenšením napětí stínicí mřížky na 25V získáme vysokofrekvenční tetrodu se strmostí asi 2,5mA/V, která má buď lineární (při napájení z tvrdého děliče) nebo exponenciální charakteristiku (při napájení přes velký odpor).

Pokud se napětí stínicí mřížky sníží až na 15V, vznikne vysokofrekvenční tetroda se strmostí 4,5mA/V, která se dobře hodí do mezifrekvenčních zesilovačů pro fm rozhlas a televizi. Stejně jako v předchozím případě můžeme mít elektronku s lineární i exponenciální charakteristikou.

Elektronku je možné použít i jako jedno- nebo dvoucestný usměrňovač s dovoleným proudem do 40mA; přitom se musí spojit  mřížky s anodou přes ochranné odpory.  Na této pozici lze využít i mimotolerantních elektronek, které se pro ostatní stupně nehodí. 

Nevýhodou elektronky je společná katoda. Je známý příklad (elektronky ECL11-UCL11-VCL11), kdy společný katodový vývod, spojený stejně jako v UA-55 se stíněním,  způsobil, že v některých zapojeních většina elektronek oscilovala. Druhou nevýhodou je relativně velká kapacita mřížka-anoda, která vadí hlavně v  mezifrekvenčním zesilovači. Firma si toho byla vědoma a proto vyvinula zapojení, která tato omezení obcházela.  

Uvedeným strojem se vyráběly jednoduché dvoulampovky pro příjem středních vln, které se vyvážely na Blízký východ a do Indie. Přijímače  byly určeny pro napájecí napětí 110V a neměly síťový transformátor. Jedna polovina UA-55 byla zapojena jako mřížkový detektor, druhá jako koncový stupeň. Druhá elektronka  UA-55 tvořila jednocestný usměrňovač. Žhavicí vlákna byla spojena do serie a při napětí 110V tedy nepotřebovala předřadný odpor. 

Byly vyrobeny i vzorky leteckých přístrojů, superhetu a televizního přijímače, o nich ale nejsou bližší informace.

Firma zanikla zřejmě ještě v roce 1947, protože po rozdělení Britské Indie na Indii a Pákistán přestal být o přístroje zájem. Poslední zmínka o tomto způsobu výroby je z roku 1956, kdy se  John Sargrove   pokusil o vývoj univerzálnějšího stroje, který by bylo možné rychleji a levněji přestavit na výrobu jiného typu desek. Je pravděpodobné, že nová linka už nespatřila světlo světa.

Fotografie elektronky UA-55 a další informace o ECME naleznete zde.

 

 


Tento web používá soubory cookies. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.