"Zajaté" elektronky
V článku o jednotném označení elektronek jsme se v části věnované ruským elektronkám zmínili o tom, že docházelo i ke kolizi v označení. Následující text, přeložený z dobového časopisu (Funkschau 10/1942) to potvrzuje. Originál článku, i s tabulkami a fotografiemi, si můžete stáhnout zde.
RUSKÉ ELEKTRONKY
Během válečného tažení na východě se mnoha vojákům a jednotkám podařilo získat ruské přijímače. Informace o ruských přijímačích nebo ruských elektronkách se před válkou jen stěží dostaly za ruské hranice, takže majitelé ruských přijímačů v případě náhrady elektronek tápou ve tmě. V brožuře „Americké elektronky“, kterou vydalo nakladatelství FUNKSCHAU, jsme se zmínili i o ruských elektronkách a přinesli vůbec první seznam ruských elektronek. Mezitím jsme shromáždili další podklady a seznam doplnili. Následující seznam ruských elektronek je tedy zřejmě nejúplnější, jaký byl dosud publikován. Prosíme při této příležitosti všechny čtenáře, kteří se dostanou k údajům ruských elektronek, neuvedeným v tomto seznamu, aby je poskytli vydavatelství FUNKAMATEUR k dodatečnému zveřejnění. Prosíme též o zaslání samotných elektronek, abychom mohli změřit jejich charakteristické údaje a sejmout charakteristiky.
V sovětském Rusku si vzali, stejně jako ve Francii, při vývoji radiových přijímačů a elektronek příklad z amerických vzorů. Řada elektronek se vyráběla jako ekvivalent amerických typů a byla stejně označena, jen místo latinky se použila cyrilice. Přepis z cyrilice do latinky je patrný z vedlejší tabulky.
Protože ne všechna písmena použitá v americkém označení elektronek je možné vyjádřit cyrilicí, a protože na druhé straně existuje mnoho ruských písmen, která se v žádné jiné řeči nevyskytují, používají se tyto znaky (podobně jako v Morseově abecedě) pro následující písmena:
|
Cyrilice |
Ж |
Х |
Г |
Ъ |
Ь |
|
Latinka |
V |
H |
Q |
Y |
X |
Elektronka 6Л6 je tedy 6L6 a elektronka 1ЛН5 je 1LN5. Nesmíme se, jak ukazuje druhý příklad, nechat zmýlit tím, že některá písmena cyrilice vypadají jako písmena latinky, znamenají však něco naprosto jiného. Tak odpovídá ruská 6У7 americké 6U7, a ne 6Y7, ruská 6Р7 je dvojitá dioda a odpovídá americkému typu 6R7, a ne 6P7! Americká usměrňovací elektronka 5W4 se mezi ruskými elektronkami objeví jako 5В4. Pokud má člověk rozdíly mezi písmy před očima, je lehké popis rozluštit, elektronku najít v rejstříku A nebo B v brožuře Americké elektronky a blíže ji určit.
Nejčastěji se narazí na tato označení elektronek: 2К2=2K2, 5Ц4=5Z4, 6А8, 6Ф5=6F5, 6Ф6=6F6, 6Г7=6Q7, 6К7, 6Ж6=6J6, 6Ж7=6J7, 6Л6=6L6, 6Л7=6L7, 6Р7=6R7, 6Х6=6H6.
Písmena za vlastním označením typu znamenají něco jiného než u amerických elektronek. Písmeno М říká, že se jedná o metalizovanou skleněnou elektronku (“М“ od “Металлизировать“). Skleněná elektronka má za typovým označením “С“ (od “Стекло“ = sklo), kovová elektronka je bez doplňujícího označení.
V Rusku vyráběli poměrně málo amerických elektronek, nebyla tam taková inflace typů jako v Americe. Výroba elektronek a přístrojů byla v největší míře normalizována. Jedním z nejrozšířenějších přístrojů je například standardní superhet “Пионер“ ( = Pionýr). Osazení je následující: Směšovací elektronka 6А8М (pentagrid); mezifrekvenční zesilovač 6К7 (6K7 = exponenciální pentoda); demodulátor, výroba napětí pro samočinné vyrovnávání citlivosti a nf předzesilovač 6Г7 (6Q7 = dvojitá dioda-trioda=EBC11)*; koncový stupeň 6Ф6С (6F6 = koncová pentoda), síťový usměrňovač 5Ц4 (5Z4 = dvojcestný usměrňovač).
Americké typy elektronek se jednak vyráběly v Rusku, ale také se dovážely přímo z Ameriky. Tyto originální elektronky samozřejmě nemají ruské označení, takže je možné nalézt nejen elektronku 6Л6, ale i 6L6, nejen 6Х6, ale i 6H6. Jen podle zapojení patice je možné vždy rozhodnout, zda se jedná o americkou 6X6 (magické oko) nebo o ruskou 6Х6 (=6H6, dvojitá dioda), zda se jedná o americkou 6H6 (dvojitá dioda) nebo o ruskou 6Н6 (=6N6, dvojitá trioda). Je v tom tedy docela zmatek.
Kromě amerických typů existuje v Rusku i čistě číselná řada elektronek. Většinou se jedná o bateriové elektronky nebo o přímožhavené koncové elektronky.
*) Tato elektronka je jednou označena jako dvojitá dioda-pentoda, jindy jako dvojitá dioda-trioda. V prvním případě by odpovídala 6G7, ve druhém 6Q7. Může nám některý čtenář zaslat 6Г7 na vyzkoušení?
**) Jako v „ach“.
S americkou číselnou řadou ale -přes někdy shodné očíslování- nesouhlasí.
Uzavřené řady elektronek stejného charakteru, jako je v Německu řada A-, C-, D-, E-, U- atd., v Rusku neznají. V ruské číselné řadě jsou elektronky, jedno zdali bateriové nebo žhavené střídavým proudem, různorodě zpřeházeny. Elektronky pro univerzální přijímače v číselné řadě nenajdeme, pro tento účel jsou k dispozici jen americké typy.
U ruských elektronek číselné řady stojí před číslem skupina, u přijímacích elektronek složená zpravidla ze dvou písmen. První písmeno udává, pro jaké použití je elektronka určena. Je-li první písmeno “У“, jedná se o zesilovací elektronku (od Усилитель = zesilovač). Obdobně označuje “П“ přijímací elektronku (od Приемные лампы). Elektronky s “Т“ (jako Трансляцийна) slouží k zesílení nosných kmitočtů; jsou použity převážně v telefonních zesilovačích a zesilovačích drátového rozhlasu. Uvedená písmena se používají jen k označení triod. Vícemřížkové elektronky, jako tetrody, pentody, heptody a elektronky s mřížkou proti prostorovému náboji jsou společně s dvojitými a sdruženými elektronkami shrnuty pod písmeno “С“ (od Специальные лампы = speciální elektronky), lhostejno, pro jaké použití jsou určeny. Usměrňovací elektronky začínají “В“ (Выпрямитель = usměrňovač); skupina “БГ“ označuje plynem plněné usměrňovací výbojky. Písmeno “Г“ na prvním místě říká, že před sebou máme vysílací elektronku (od Генератор = generátor), přičemž trioda bývá někdy označena “ГД“ a tetroda “ГКЭ“. Písmeno“М“ (Модулятор = modulátor) označuje modulační elektronku. Elektronky “Г“ a “М“ se používají také ve výkonových zesilovačích a ozvučovacích zařízeních.
Pokud je před číslem více písmen, udává poslední z nich -zpravidla druhé- druh katody. Při tom znamená: Б = bariová katoda, О = oxidová katoda, T = thoriovaná katoda, К – karbidovaná katoda. Vlákno z čistého wolframu nemá zvláštní označení.
Čísla v číselné řadě byla přidělena jen podle doby vzniku elektronky, jinak nemají zvláštní význam. Často se najdou elektronky se stejným číslem, které se liší jen druhem katody (např. УО178, УБ178), nebo použitím (např. УБ155, СБ155). Rozdíly v parametrech jsou pak většinou jen nepodstatné, lze je vysvětlit odlišným pracovním bodem, který je podmíněn jiným účelem použití. Jen СБ156 a СО156 tvoří výjimku: СБ156 je dvojitá dioda-trioda a СО156 je dvojitá trioda pro zesilovače třídy B, podobná KDD1.
Názory na jakost ruských elektronek jsou velmi rozdílné. Jedni s nimi mají špatné zkušenosti a jsou s nimi velmi nespokojeni. Druzí je naproti tomu považují za vynikající. Oba názory mohou být správné, podle toho, kde byly dotyčné elektronky vyrobeny. To ostatně kritizují sami Rusové. Tak napsal D.Rikitin v jednom ruském odborném časopise: „Elektronky, vyráběné našimi závody, zvláště továrnou “Světlana“, zůstávají daleko pozadu za cizími výrobky. Základní chyba spočívá v nestejnoměrnosti výroby “. Na jiném místě je řečeno, že v Rusku vyrobené americké elektronky sice mají papírově tytéž parametry jako originál, ale v praxi se od něj často velmi liší. Nejhůře to v tomto ohledu vypadá u elektronek číselné řady. Tam spolu navzájem nesouhlasí údaje jednotlivých typů v různých publikacích. V každém seznamu jsou údaje více či méně odlišné. V jednom seznamu je udán pracovní bod ve středu charakteristiky, v druhém pak při nulovém předpětí. Tím je nejen anodový proud, ale i strmost a vnitřní odpor jiné. U triod se odlišují údaje D nebo μ navzájem až o 50%. Pak se dají vzít za základ jen nejpravděpodobnější hodnoty. Někdy jsou rozdíly v údajích mezi seznamy a prospekty stejně jako mezi katalogovými listy, které se zpravidla přikládají k elektronkám, tak velké, že se musí mluvit doslova o různých typech. Tak je možné nalézt např. УБ180 jednou jako triodu s průnikem 1,5% a Ri=10kΩ, jinde se najde s D=12,5% a Ri=1kΩ. Nebo СБ245 lze najít jako sdruženou elektronku (dioda-trioda), u které má triodová část jednou průnik 22%, jindy pak 7%. Kromě toho jsem našel tuto elektronku také jako tetrodu s μ=450! V takových případech byly všechny objevené varianty uvedeny v seznamu; čtenář se pak musí podle patice nebo jiných znaků pokusit zjistit, jaký typ elektronky má před sebou.
V seznamu ruských elektronek je na začátku uvedeno ruské typové označení, které se nalézá na elektronce. V závorce za ním je jeho výslovnost. Ve sloupci “Druh“ je uveden počet elektrod; písmeno“P“ před číslem označuje koncovou elektronku (P3 = koncová trioda), písmeno “B“ zesilovač třídy B. Elektronky s proměnnou strmostí mají písmeno “V“ (V5 = pentoda-selektoda). U bateriových elektronek s mřížkou proti prostorovému náboji stojí “R4“, u směšovacích heptod (pentagrid) C7. Ve sloupci „odpovídá“ je uvedena odpovídající německá elektronka. Tr znamená „trioda“. Pokud nebylo možné najít přesně odpovídající náhradní typ, je v závorce uvedena nejpodobnější německá elektronka. V každém případě je ale třeba prověřit, zda elektronky mají shodné zapojení patice. K tomuto účelu je v dalším sloupci uvedeno číslo patice, které odpovídá číslu patice ve velké „Tabulce elektronek FUNKSCHAU“)1, případně v brožuře „Americké elektronky“)2. Ruské patice, které nejsou uvedeny ve zmíněných publikacích, obdržely čísla přes 100 a jsou připojeny k tabulce. Sp. znamená speciální patici. Ve sloupci Uh je u přímo žhavených elektronek před hodnotou napětí písmeno “d“. Ostatní elektronky jsou nepřímo žhavené střídavým proudem. Následující sloupce nepotřebují vysvětlení. Na je nejvyšší přípustná anodová ztráta ve wattech a Na je nejvyšší dosažený nízkofrekvenční výkon v miliwattech.
Nakonec ještě jednou vyslovuji nejsrdečnější dík všem čtenářům FUNKSCHAU, kteří podpořili autora při sestavování tohoto seznamu zasláním podkladů, knih, dalšího materiálu a elektronek. Tato ochotná spolupráce ukazuje sounáležitost mezi redakcí a jejími spolupraconíky na jedné a čtenáři ve vlasti a na frontě na straně druhé. Fritz Kunze.
Poznámky
1) „FUNKSCHAU Tabulka elektronek“, 4. vydání. Osmistránkové převodní tabulky. Cena RM.1,-.
2) Fritz Kunze: „Americké elektronky“. Provozní údaje, zapojení patic, náhradní typy. Porovnání s německými elektronkami, pokyny pro výměnu, úprava přístrojů, ruské elektronky. Vázaný výtisk RM.3,-. (momentálně rozebráno; nové vydání se připravuje). Oba spisy vyšly v nakladatelství FUNKSCHAU, Mnichov 2.