S rozvojem rozhlasových superhetů začátkem 30.let minulého století vyvstala potřeba automaticky řídit hlasitost přijímače, jestliže se mění intenzita pole naladěného vysílače. Pokud by to vyžadovalo zásah obsluhy, byl by poslech velmi nepříjemný. V praxi se k tomuto účelu používá usměrněného mezifrekvenčního napětí, které vedeme zpět do předzesilovače, měniče kmitočtu nebo mezifrekvenčních stupňů. Tomuto způsobu zapojení říkáme automatické vyrovnávání citlivosti (AVC, AGC). Musíme dosáhnout toho, aby se se změnou mřížkového předpětí posouval pracovní bod elektronky. Je-li třeba, aby se hlasitost snížila, musí se pracovní bod posunout více k záporným předpětím. Tím se sníží strmost elektronky a její zesílení. Pokud je charakteristika elektronky krátká a strmá, je možnost takového řízení velmi omezená. Navíc by se strmost měnila velmi rychle.
Obr.1: Převodní charakteristika obyčejné (lineární) pentody. Při uvedených napětích anody a G2 je elektronka uzavřena již při mřížkovém předpětí -5V.
K zapojení se hodí pentody, jejichž charakteristika má pozvolný průběh. Říkáme jim také selektody. Vhodného průběhu charakteristiky se dosáhne tím, že mřížka elektronky je vinuta s proměnným stoupáním. Zpravidla je prostřední část mřížky vinuta s nižším stoupáním než krajní části. Tím se dosáhne toho, že různé části mřížky mají různou strmost (krajní vyšší a střední nižší) a výsledná charakteristika je dána jejich součtem.
Obr.2: Převodní charakteristika selektody (plné čáry).
Charakteristika selektod je při velkých mřížkových napětích nepřehledná. Jen velmi obtížně je možné rozlišit změny anodového proudu, jestliže pracujeme v místech malé strmosti charakteristiky. Proto je výhodnější u selektod kreslit převodní charakteristiku IA=f(UG) a charakteristiku S=f(UG) v semilogaritmických souřadnicích (napětí mřížky v lineárním měřítku, anodový proud nebo strmost v logaritmickém měřítku). Z takového grafu lze například dobře zjišťovat změny strmosti i při velkém záporném předpětí.
Obr.3: Převodní charakteristiky selektody EF9 v semilogaritmických souřadnicích.
Obr.4: Závislost strmosti na předpětí řídicí mřížky (elektronka EF9).
V katalogových listech se obvykle udává, při jakém předpětí má elektronka jmenovitou strmost a hodnota mřížkového předpětí, potřebná pro dosažení jedné setiny jmenovité strmosti. U již uvedené elektronky EF9 se při změně předpětí z -2,5V na -39V změní strmost z 2200μA/V na 22μA/V.
Z moderních elektronek mezi selektody patří například 6BA6, EF85, EF89, EBF89, EF183 (první selektoda s rámečkovou mřížkou v Evropě).
Zatím jsme mluvili o pentodách, ale uvedenou charakteristiku a výhody z ní plynoucí mají i jiné elektronky. Celkem běžně se vyskytuje u sdružených elektronek (trioda-heptoda) a u pentagridů (ECH21, ECH81, 6BE6). Proměnné stoupání má ta mřížka, na kterou se přivádí signál, tedy buď první nebo třetí. Vzácnější jsou triody-selektody (ECC189, 6386).
V nízkofrekvenčních zesilovačích se selektody mohou použít v kompresorech a expanderech nebo v automatických tónových clonách.