Elektronky s větším počtem mřížek než tři se vyvinuly z tetrody a pentody hlavně pro účely směšování signálového kmitočtu s pomocným kmitočtem v superhetových přijímačích. Směšovač mění kmitočet signálu, zpravidla velmi vysoký, na stálý mezifrekvenční kmitočet, který se snáze zesiluje. Charakteristickou vlastností směšovací elektronky je její směšovací strmost, to jest poměr střídavé složky anodového proudu o mezifrekvenčním kmitočtu ke vstupnímu vysokofrekvenčnímu napětí. Zpravidla platí, že Sc=(0,25÷0,3)S, je tedy směšovací strmost zlomkem strmosti, kterou má elektronka zapojená jako zesilovač.
První takovou elektronkou je hexoda. Má šest elektrod - anodu, katodu a čtyři mřížky. První mřížka je řídicí a přivádí se na ni signálový kmitočet. Druhá a čtvrtá mřížka jsou stínicí, mohou být uvnitř baňky spojeny a připojují se na kladné napětí. Na třetí (řídicí) mřížku se přivádí pomocný kmitočet. Změnou předpětí první mřížky, která má proměnné stoupání závitů, můžeme řídit strmost a tím i zesílení elektronky. Nevýhodou hexody je nižší vnitřní odpor a dynatronová charakteristika v důsledku sekundární emise. Novější elektronky -heptody- mají proto ještě pátou, hradicí mřížku, která vliv sekundární emise odstraní. Hexoda a heptoda se často sdružují do jedné baňky s triodou, která slouží jako místní oscilátor.
Obr. 1: Zapojení triody-heptody. U některých typů je spoj mezi třetí mřížkou heptody a mřížkou triody proveden uvnitř baňky.
Pět mřížek má také pentagrid (pentagrid-converter). Je konstruován tak, že vstupní i oscilátorový kmitočet lze přivádět na mřížky jediné elektrodové soustavy a tam směšovat. Soustava tvořená katodou a prvními dvěma mřížkami pracuje jako triodový oscilátor, další mřížky spolu s anodou tvoří směšovací elektronku (třetí mřížka je řídicí, čtvrtá stínicí a pátá hradicí). Nevýhodou je, že změny napětí třetí mřížky způsobují výchylky strmosti oscilátorové části elektronky a výchylky kapacit první mřížky, takže změny napětí, které nastávají například činností AVC, mají za následek změny kmitočtu oscilátoru. Ty se projevují především v pásmu krátkých vln. Pentagrid zapojený jako měnící elektronka (oscilátor + směšovač) je tedy vhodný nejvýše pro přijímače střední jakosti.
Obr. 2: Pentagrid jako měnicí elektronka
Obr. 3: Pentagrid nebo heptoda jako směšovací elektronka
Přidáním další mřížky k pentagridu vznikne oktoda, elektronka s osmi elektrodami. První a druhá mřížka v podstatě tvoří samostatný triodový systém, který se využívá jako oscilátor. V pořadí třetí mřížka je stínicí a odděluje triodový systém od druhé části oktody, která je vlastně pentodovým systémem; čtvrtá mřížka je řídicí, pátá stínicí (obvykle je uvnitř baňky spojena s třetí mřížkou) a šestá mřížka je hradicí.
Elektronkou s devíti elektrodami je enneoda (enioda, nonoda). Její první mřížka je spojena s katodou, druhá, čtvrtá a šestá jsou stínicí, třetí a pátá mřížka jsou řídicí, sedmá mřížka je hradicí. Spíše než jako zesilovač funguje enneoda jako spínač, řízený napětím na třetí a páté mřížce. Používá se ve fázových detektorech frekvenčně modulovaných signálů, kde slouží jako omezovač amplitudy, demodulátor a nízkofrekvenční předzesilovač. Zastane tedy funkci tří elektronek.
Obr. 4: Zapojení fázového detektoru s enneodou
Počet vyráběných typů vícemřížkových elektronek nebyl tak vysoký jako v případě triod a pentod. Přesto lze najít v katalogu (Brudna-Poustka: Přehled elektronek; Stříž: Přehled elektronek-dodatek) na 500 typů hexod, heptod a oktod.
Nejznámější typy
Hexody: E448, E449, AH1
Triody-hexody: ACH1, ECH3, ECH11, ECH42
Heptody: EH2, EH90
Pentagridy: 6SA7, 6L7, 6BE6
Triody-heptody: ECH4, ECH21, ECH81
Oktody: AK1, EK2, EK3
Enneody: EQ40, EQ80, 6BE7, UQ80, EQ171